Přispěchám rychle domů i když není kam spěchat, ale je to asi tou nervozitou, mám zpožděné měsíčky asi 8 dní, byla jsem teď ve velkém pracovním vypětím, v zahraničí a tak si říkám, že to nic nebude, ale co kdyby náhodou ne.
Sice jsme s mým milovaným manželem plánovali, že ty zázračné pilulky vysadím a ž se vrátíme z naší společné pracovní cesty z Norska, ale já neposlechla a vysadila je o měsíc dřív, vždyť je už pravidelně polykám skoro 7 let a načetla jsem se dost článku o tom, jak to ještě pěknou chvilku může trvat než se to všechno povede a já oznámím, že budeme brzy tři
Odskočila jsem si na toaletu - v návodu píšou 5 minut vyčkat ....hm čekám, koukám na hodiny, které vysí v kuchyni na zdi a pozoruji vteřinovou ručičku - uběhly 2 minuty a já nervozně mrknu na testík, (nehcápu z čeho jsem nervózní, jsem vdaná, máme kde bydlet, jsme i finančně zajištěni, tak že dítě není přece problém, navíc já si ho přeji a můj drahý přeci taky) COŽE!?
Fajn, zítra půjdu ke svému doktorovi, aby mi to definitvně potvrdil a pak už nezbývá než to oznámit mému drahému . . . vytáčím číslo mé mamky a chci jí oznámit tu radostnou událost - radostnou? Ovšem, je to radost....ve mě začíná zřejmě růst nový život.
