Hm, byla jsem na gynekologii a opravdu ve mě dříme maličký - milimetrový tvoreček.....teď to oznámit mé drahé polovičce.
Za necelý týden odjíždíme, snad se nepřihodí nějaká komplikace a neohrozím tím celý zájezd. . . .
Má představa o tom jak sdělím tuto úžasnou novinu byla asi příliš pěkná aby se to vyplnilo, představovala jsem si mě a mého mužíčka v nějaké pěkné a možná i trochu dražší restauraci na krásné romantické večeři, samozřejmě jak jinak než při svíčkách, popíjíme dobré obsluhou doporučené víno a povídáme si o životě a já se najednou hluboce nadechnu a řeknu miláčkovi, že brzy budeme tři, že čekám - čekáme miminko a můj drahý se na mě usmějě, políbí mě a bude nadšený a šťastný.
Nádherná představa, že? Ale nestalo se tak....během dne jsem mu poslala smsku kde jsem naznačila co se mnou je a pak jsme šli v rychlosti na oběd a jen jsem mu to potvrdila, že jsem těhotná.....jeho reakce nebyla nijak slavná - jen pronesl, že je to nějak brzy. Dál jsme to nějak nerozebírali .....
shodli jsme se na tom, že prozatím to nikomu říkat nebudeme, ať kolem toho není rozruch, shodli jsme se, že všem to oznámíme až dostanu těhotenskou průkazku a spadnu tím "oficiálně" mezi těhulky
Na cestě po Norsku jsem se musela vyhýbat náročným tůrám a odmítat tvrdý alkohol, který občas v autobuse koloval, naštěstí jsem tam byla jako kuchtička a tak jsem se mohla vymluvit, že jsem unavená atd.
Při odmítání tvrdého alkoholu si ze mě jeden kamarád začal dělat legraci, jetli nejsem náhodou těhotná když s nima vůbec nepiju. . . bylo mi trapné jim lhát a dušovat se, že určitě nejsem těhulka, že to není možné, jenže co se dalo dělta - nic jen mlčet a zapírat, zapírat, zapírat.
Ale jeho přítelkyni a zároveň mé velmi dobré kamarádce to neuniklo a v ke konci zájezdu se optala jestli jim něco netajím, že se jí něco nezdá, je jí divné proč na alkohol opravdu nemám chuť a jestli náročné tůry vynechávám kvůli nesprávné obuvi a ta má častá únava....
nemohla jsem jí lhát, řekla jsem, že jsem asi 7 týden t., ale nikomu ani muk
