Hurá!
Držím v ruce mou těhotenskou průkazku. Bylo to přesně 13. srpna , kdy jsem šla na kontrolu k lékaři a sestřička mě vypsala mou první průkazku.
Ten maličký zvládl cestu Norskem, pak následně dovolenou v Řecku a ten rozruch a spěch a práci kolem. Podle posledních měsíčků jsem 12tt, ale podle ultrazvuku jsem 10tt. První trimestr je téměř za mnou a tak si říkám kdy mi začnou ty "ranní nevolnosti" zatím mi bylo jen tak chvilku špatně, vypadalo to i že bych snad musela zvracet, trochu mě pobolívalo břicho jako při menstruaci a byla jsem a občas stále jsem více unavená - jinak nic. Mamča říká, že to všechno ještě může přijít. . .
25.9.2007 16 týden těhotenství
Záčínám II. trimestr a nějak mi začíná být těsné oblečení, hlavně tedy co se týče mého pasu, džíny dopnu, ale když sedím, jsem nucena si je rozepnout, mám nahoře asi 2kg, cítím se v podstatě skvěle, obávané ranní nevolnosti nějak nepřišly a já na plno pracuji a kdybych si nemusela rozepínat džíny, ani nevím, že jsem těhotná. Zašla jsem do obchodu a koupila si těhotenské kalhoty a lacláče. Postupně tu velkou novinu hlásíme s manželem do světa a všichni z toho mají radost...emailem rozesílám fotečku z ultrazvuku, neustále mou mamču vyzvídám, kdy se mi to břicho zakulatí a jak prožívala těhotenství ona, zároveň zpovídám naší kamarádku, která má ročního klučíka, čtu všude možnou literaturu o těhotenství . . . a pomali začínáme vymýšlet jméno pro drobečka, manžel trvá na holčičím jménu, ale já nějak podvědomě tuším, že to bude kluk a neustále ho varuji, ať si není tak jistej, ať pak není zklamaný, že to holčička nebude, na to se mi dostává vždy rychlé odpovědi : " já umím dělat jenom holčičky" (no to jsem zvědavá, kdo bude mít pravdu) přitom se oba zasmějeme, ale hormony, které se ve mě začali projevovat svoje, mi způsobují, že se mi kvůli blbostem derou slzičky do očí, ať už koukám na nějakej pitomej film s happyendem, který bych za normálních okolností přepla, nebo ať si ze mě můj milý a humorem nabitý manžel dělá legrácky.
Snad každý den jsem mu psala smsku ať nebere na vědomí mé nálady, že za to určitě můžou hormony (musím přiznat, že jsem na těhotenství sváděla snad všechno)...snažím se být stále aktivní, navštěvuji kurz pro těhotné kde se 50minut cvičí a pak následuje půl hodinka povídání o těhotenství. Sem tam zajdu i na plavání, nikdy bych netušila, že mě bude plavání v těhotenství tak moc bavit, jestli to nebylo tím, že mi celkem chyběl pohyb. . .
Mám tetu a ta je teď v 7. měsíci těhotenství - a tak brouzdám v paměti mých vzpomínek jak jsem to prožívala já, jelikož má teta (mimochodem čeká 4. dítko) si ztěžuje, že se nemůže vyhrabat z pělechu a pomali chodí a už ji ten pupík leze krkem ....no já, já jela na dovču s manžílkem - jeli jsme do Tater,
jeli jsme vlakem přes noc, manžel zaplatil lůžkové kupé, abychom to měli pohodlné. Bylo tam nádherně jediné co se mi nelíbilo, že jsem nemohla na lyže, ale manžel trpěl se mnou, prý aby mi to nebylo líto. Ještě si pamatuji, že jsem si začala připadat dost těžká, ale byla jsem ráda, že každý na mě pozná můj gravidní stav :o) konečně nevypadám jako slonice, ale pěkná těhulka :o) mimčo mě pěkně kopalo, hlavně k ránu jsem nemohla pořádně ležet .....jů to byl asi nejhezčí měsíc z celého těhotenství, ještě jsem mohla vykonávat různé aktivity a přesto jsem se cítila dobře.... páč poslední dva měsíce v těhu jsem se dala na modlení ať už ten špuntík vyleze a já obleču své džíny. No, dobře, hned to nešlo, ale teď už je obleču! Našemu Dandovi jsou 3 měsíce a já jsem na své původní váze (no, dobrá, přiznávám, ještě chybí 2kg .o)) a to se mi někdy zdá, že se cpu víc než v těhu :o)