pražská MHD !

Od třetího týdne našeho miminka jsem začala jezdit po Praze a jelikož nemám řidičák a můj můž nemá čas (hlavně chci být samostatná), aby mě někam vozil jsem nucena používat pražskou MHD.

Musím říct, že je to drama, napětí, romantika a i komedie v jednou. Opravdu! Kdo cestuje s kočárekm pražskou MHD a nejen tou (řekla bych, že ve všech větších městech je to stejné) zažívá několik žánrů najednou.

Tak například pokud mi nepřijede nízkopodlažní spoj musím rychle někoho vyhlédnout kdo mi pomůže (pozor na těhotné a staré lidi) krása je vždy, když mě osloví nějaký pěkný pán a sám mi nabídne pomoc, tomu říkám romantika - to víc pak koukám na něj než na ten kočárek (hihihi)

pokud jsem na nástupišti sama hned se celá propotím a čekám jestli bude někdo v dopravním prostředku kdo mi pomůže (napětí) napětí je to i opačne pokud musím vystoupit a nikdo není v tramvaji ! To je drama a napětí zároveň . . .

A kdy je to komedie? Když se na to podívám ze shora a s plným optimismem je to komedie skoro pořád (musím teda říct, že nejvíc se bavím když jedu do metra a čekám na výtah, směju se tomu jak už se tam tvoří fronta a další maminky s kočárky čekají až bude výtah volný a budou moct sjet dolů) To tu potom platí přísloví - kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Nejvíc asi nesnáším, když nastoupí do autobusu nebo tramvaje a lidi stojí v prostoru, který je hrazen pro kočárky a nedokážou uhnout i když vidí, že se tam chystám nastoupit já (vždy maj výraz jako kdyby chtěli říct, co sem lezeš?!) Vždycky si vzpomenu na vozíčkáře, ty to teda opravdu nemají jednouché. Navíc výtah, který je převážně pro vozíčkáře, invalidy a nás maminy je skoro pokaždé plně obsazován lidmy, kteří mají zdravé nohy a ani nevypadají, že by někam spěchali .. .... to mám vždycky chuť jim z lpných plic něco říct, ale proč si kazit den, když je tak krásně a já si můžu jet kam chci a kdy chci, že?