Tak včera (22.4.) byl zase jedne z dnů, kdy je Daník protivnej a pořád pláče. Ale člověk se na něj nemůže zlobit, protože za jeho náladu mohlo jeho bříško
To potom ani kapičky, ani lahev proti kolice, teplá plínka nebo mastička na bříško nepomůže. Ten den ke mě dorazila má mamča a viděla jak jsem zoufalá. Celou dobu ho konejšila ona. Večer dorazil můj muž a tak jsme tak dumali nad tím jeho bolavým bříškem a nakonec jsme udělali razantní zákrok! Můj manžílek - Daníka milovaný otec mu strčil malou rourku do zadečku (je to přímo určené na prdíky) chvilku jsme čekali co se bude dít, ale nedělo se nic.
Najednou se můj muž začal smát a řekl mi, že slyší jak z té malinkaté trubičky vychází takové pšoukání
No, bylo to celkem vtipné a my si dávali naději, že by dnešní noc mohla být klidná - hurá, bude vyprděný, ale my přesto potřebujeme aby se aspoň malinko vykadil.....
Pak to přišlo - začal kadit! Lezlo to z něj ztuha, ale šlo to ven
Oba jsme si s mužíčkem oddechli a chystali se uložit našeho prcka spinkat - chvilku byl ještě nevrlej, ale pak usnul a spal sladce až do 6h - to už pak dostal napapat.
Naše dítko je v celku hodné miminko, ale tohle jeho trápení je dost vyčerpávající. Bohužel na prdíky trpěl i můj muž jako kojenec a tak tedy jsem počítala dopředu, že našemu synáčkovi se to nevyhne. Sice je moderní 21. století, ale na tohle asi nikdo nikdy nevyzraje (zdůrazňuji, že už používáme druhé kapičky a není žádné zlepšení), tak se tak ptáme, z čeho to vlastně má? Vždyť kromě mléka a čaje do něj nic jiného nejde, je to pořád stejná strava a jednou je mu dobře a jednou je mu hůř. Zvláštní ten kojenecký věk :o)
Přesto je to naše zlaté dítko, které mi nesmírně milujeme !